ČUMÁCI

Kolínský trh asi tak před šestnácti roky:

"Bééééééééééé! Hůůůů! Néééé!"

Máma mě vede pryč od stánku s jezevčíky.

"Já chci pejskáááá!" vřískám. Nic platný. Má ublížená duše s nikým nekomunikuje, dokud nepotká další stánek s pejsky. "Béééé, tak aspoň tohohleeee!" ukazuji na štěňata asi třikrát větší než od jezevčíka. Máma kroutí hlavou a strejda dělá, že mě neslyší.

Zbytek trhu si nepamatuju. Určitě jsem chtěla panenku a taky to autíčko, ale hlavně toho pejska.

Vracíme se zpět opět kolem stánku s takovými trochu většími párečky. No spíš to vypadalo na pořádnou klobásu. Mé běsnění se vrátilo zpět. "JÁ CHCI PEJSKÁÁÁÁÁ!"

Lidi se po mně otáčejí a říkají si: "Chudák maminka!"

Po dalším záchvatu vzteku a lítosti jsem vyslána se strejdou do auta. Tam ještě bulím a jsem naštvaná. Takový nepovedený nakupování...

Kouknu, kde se ta máma fláká a vidim ji, jak se baví s tou paní od pejsků.

"Hi,hi," vydám podivný zvuk, že jsem je nakonec obměkčila.

Máma se vrací k autu s béžovou vykulenou kuličkou. Strejda, držíc se za hlavu, pronáší: "Pane Bože!" a myslí to zcela upřímně

Jsem šťastná jako blecha. Mám konečně svého kamaráda, který mi bude rozumět!

Kulička dostala jméno Paddy a od té doby byla mou nejlepší kamarádkou, kterou jsem kdy měla. Těch necelých jedenáct let uteklo jako voda...

Děkuju, Paddy, za krásné dětství a taky tobě mami, že ses nechala ukecat