ČUMÁCI

Když jsem v pátek do ruky vzala vodítko a postroj s nápisem security, Dandy vůbec netušila, co ji čeká. Ani se nedivila, že jdu s velkým batohem na vycházku. Tahala jako šílená až na zastávku. Stálo tam pár lidí a Dandy na všechny vrtěla ocasem. Nandala jsem jí náhubek. To bylo divadlo. Nejdřiv se ho snažilo sundat o mojí nohu, pak o lavičku, o zem, zkoušela to tlapama, ale ten blbej náhubek nemohla sundat!

Konečně přijel bus. Jak zastavil, Dandy okamžitě začala odcházet. Říkam: "No to ne, tim pojedem," a stoupnu si do fronty.

"Jeden celej a jeden psí," hlásim.

"Security? To jako, že je hlídací?" ptá se řidič. Té představě se musím zasmát.

Dandy kouká do busu a vypadá přitom dost vyděšeně. Zalezu si na sedačku, ale než přesvědčim Dandy, aby si taky zalezla, to pár zastávek trvá. V Bolce Dany vyskočí z busu a žádá se sundání obojku. Říkám jí, jaká je hodná holka a ona si vrtí ocasem a jde, ani neví kam. Procházíme se, protože máme celou hodinu, než nám jede další bus. Dany si označkuje půlku Bolky. Mezi panelákama ji nechám se trochu proběhnout a pak jdeme zpět. Tenhle autobus se Dandy taky nelíbí. Ale bez protestů do něj vleze a zaleze pod sedačku.

Jenže když jedeme do zatáčky (seděli jsme nad nápravou) a řidič otočí prudce volntem, Dany zvedne hlavu a začne vrčet na zem.

"Tam jsou kola," říkám zuřivému psovi. "Ty po tobě nejdou."

Dany mi asi uvěří, pač si lehce a spí. Spí až do Brandýsa, kam pro nás má přijet Eva. Jen Dandy nastoupí do auta, lehne si a dělá, že tam neni. No ale v Čelákovicích. Běží mě sežrat celá smečka. Všichni odvážně štěkaj a já se jim směju. Dandy kouká chvíli nevrle, ale pak už je v pohodě. Teda do doby, než se se mnou přijde pomazlit chudák Ananas. Dandy po něm vyjede a od tý doby ho nemá ráda, žárlivka.

Chvilku je s čubinama venku (já se zatim mazlim s Ananasem) a trochu se tam otrkává. Při večeři ležej čokliska všude po obýváku, Dandy za mnou mi kryje záda. Zepředu se vtírá Gina. Prostě briardi. Pak koukáme na Krásku a zvíře.

Noc je strašná. Dandy štěká na všechno, co se hne, a dyž neštěká Dandy, štěkaj ostatní. Nejhorší je, když přijde na návštěvu kočka. Nevim o koho se bojim víc, ale asi o Dandy.

Ráno chudák vyhladovělá Dandy odhání všechny psy od stolu. Pak nafotíme pár fotek na zahradě a jedeme k veterinářovi. Hned v čekárně chce Dandy sežrat vlčáka. Když konečně přijdeme na řadu, je chudák Dandy na odchodu, sotva vlezeme do ordinace. Dostane injekci a jdeme do čekárny. Tam ji dám na deku a Dandy si naštvaně lehne a nebaví se se mnou.

Pak začne klibmat. Pořád jí hladim. Teda do tý doby, než vztekle před sebe vyjede. To se o sebe bojim.

Pak si Dandy vezmou na rentgen a já zatím courám sem a tam. Po rentgenování si odnesu Dandy do auta. Mám štěstí, že je to Dany. Nést v náručí do auta gumovou Káju bych tedy zažít nechtěla.

Dandy zavřeve u Evy v ložnici, kam ji jde Gina zkontrolovat. Já čekám, až pro mě přijedou naši a odvezou mě s napůl vzbuzenou Dandy domů. Doma jí dám trošku granulek a Dandy spí a spí a spí. Kája je na nás naštvaná, že jsme byli pryč, bez ní a ještě s cizíma briardama.

Asi taky vezmu Kájinu autobusem. Aby viděla, co musela prožít chudák Dandy v autobuse. Ale kdo ví, třeba Káju to bude bavit